Jdi na obsah Jdi na menu
 


Posvatne jezero Titicaca. Nejvyse polozena vodni plocha sveta se sklada ze tri casti: Punskeho zalivu, hlavni plochy a Wiñaymarky. Nas od hoteloveho pristaviste odvezla lod doprostred Punskeho zalivu, kde jsme pri vypnutem motoru dostali vyklad o jezeru - co zde zije, jak je hluboke a ktere brehy uz jsou bolivijske. Byly videt. Sice v takovem oparu, ale muzu rict, ze jsem nahledl i do Bolivie :-)

Nejzajimavejsi vsak jsou ostrovy Uros. Jedna se o plovouci ostrovy, postavene cele z rakosu. Zije zde velmi zvlastni skupina indianu mluvicich ajmarsky.

Ihned jak jsme pristali u jednoho z techto ostrovu, uvitali nas obyvatele v krojich sborove slovy "kamisaraki" (dobry den, jak se mate) a s kazdym si podali ruku. Jakmile jsme vstoupili na ostrov, stali jsme na rakosu. Byl vsude kolem. Chodili jsme po nem, byly z nej postaveny domy, lodky i suvenyry.

Techto ostrovu je celkove neco pres 40. Kazdy ma sveho "el presidento". Nas byl sympaticky indian vladnouci ostrovu, kde zilo 18 obyvatel.

El presidento nam ukazal jak se ostrovy stavi. Zakladem jsou huste koreny rakosu, ktere vytvareji material podobny zemine, ale lehci nez voda. Na tento zaklad se pak krizem skladaji stvoly rakosu. Jednoduche, pusobive.

Pak nas vzali na rakosovou lodku na projizdku kolem ostrova. El presidento osobne vesloval. S nami na lodi se plavily i dve male indianske holcicky. Byly strasne hodne, neco si porad malovaly a obrazky rozdavaly.

Pri odjezdu z ostrova nam indianky jeste zazpivaly a el presidento za odplouvajici lodi delal takoveto dubcekovske gesto jako ze nas na dalku objima. Opravdu mili lide ze zvlastniho, nadherneho a jinde neopakovatelneho sveta.

Pak nas cekal prejezd do Cuzca, 380 km dlouhy. Mesto Puno jsme zcela vynechali. Ostatne neni nicim zajimave, snad jen krome toho, ze prave zde sedi ve vezeni prislusnici rozprasene Svetle stezky.

Krajina kolem Puna je trosku jina. Trava uz zde neni tak ridka a hory jsou tedy uz vice zelene.

Zajimavosti vsech prejezdu, ktere jsme tady autobusem absolvovali, je maly pocet osobnich aut na ceste. Tady v Peru mimo mesta potkavame jen kamiony, dodavky a jine autobusy.

Asi v puli cesty jsme meli zastavku v miste zvanem La Raya (4338 m nad morem). Jedna se o hranici oblasti Puno a Cuzco a take o hranici rozvodi. Na punske strane je vse odvodnovano do Pacifiku, na strane Cuzca Amazonkou do Atlantiku.

Po prejeti teto hranice se krajina zmenila dosti zasadne. Uz jde videt nejen husta trava, ale take stromy, potucky a obdelavana pole. Vsude je plno domacich zvirat. A okoli cesty uz neni liduprazdne jako bylo dosud.

Pred Cuzcem jsme se jeste zastavili ve vesnici Racchi. Jsou zde trosky chramu Inky Virakoci. Neslouzil vsak jako jeho sidlo, ale jako misto vyberu urody od obyvatel incke rise. V mistnich 38 velikanskych sypkach bylo vse co se v okoli vypestovalo. Spanele je pry nasli uplne vrchovate...

8.5.2010

 

Rákosové ostrovy Uros

http://www.youtube.com/watch?v=JLc3_mYlJAk

 

 

Náhledy fotografií ze složky PUNO - CUZCO